Jiří Trávníček se narodil 9. února 1960 ve Vyškově. V letech 1979–1984 studoval Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity. Své studium úspěšně zakončil diplomovou prací Působení Jana Skácela v Rovnosti v letech 1945–1952. Publikovat začal už koncem 80. let v samizdatových sbornících a od 90. let oficiálně v českých i zahraničních literárních časopisech. Roku 1987 se stal odborným pracovníkem brněnské pobočky Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV, v září 1989 přešel do oddělení teorie ÚČSL v Praze. V letech 1991–1992 postgraduálně studoval na University of London School of Slavonic and East European Studies. V 90. letech se jeho badatelský zájem orientoval zejména na poezii a vydal několik knih věnovaných českému básnictví 2. poloviny 20. století. Napsal řadu studií o brněnských básnících Janu Skácelovi, Oldřichu Mikuláškovi a Ivanu Blatném, jejichž díla také edičně připravoval. Roku 1996 se za svou práci Poezie poslední možnosti stal docentem. V letech 1991–2003 vyučoval na katedře české a slovenské literatury a literární vědy Filosofické fakulty Masarykovy univerzity (dnes Ústav české literatury a knihovnictví) a později byl jejím vedoucím. V roce 2003 začal pracovat v Ústavu pro českou literaturu Akademie věd České republiky v oddělení teorie prózy. Jeho vědecký zájem se soustředil zejména na čtenářskou kulturu u nás. Od roku 2003 také vyučuje na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, kde byl roku 2005 jmenován profesorem. Jeho činnost je neodmyslitelnou součástí české literární teorie.