Renata Laxová se narodila 15. července 1931 v Brně a zemřela 30. listopadu 2020 v Tucsonu ve státě Arizona. Pocházela z židovské rodiny a jako jedno z tzv. Wintonových dětí odjela v roce 1939 do Velké Británie. Se svou hostitelskou rodinou a nevlastním bratrem Dannym strávila 7 let a v těsném kontaktu zůstali po celý její život. Po válce se vrátila do Československa k rodičům, kteří holocaust přežili. Vystudovala Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity a stala se pediatričkou se specializací na lékařskou genetiku. Byla spoluobjevitelkou vzácné geneticky podmíněné vady způsobující potrat nebo smrt novorozence, která dostala název syndrom Neu-Laxové. Po sovětské invazi do Československa s manželem a dvěma dcerami emigrovala do Velké Británie, odkud v roce 1975 odešli do USA. Na Wisconsinské univerzitě v Madisonu se věnovala výzkumu a výuce, vedle toho provozovala i lékařskou praxi – pomáhala lidem, jimž hrozilo riziko narození postižených dětí. Protože sama unikla holocaustu, cítila celý život morální povinnost o hrůzách tohoto období vyprávět i dalším generacím. Přednášela na toto téma na amerických středních i vysokých školách a svůj životní příběh sepsala také do knihy Dopis Alexandrovi, což je její vnuk. V roce 2009 se zúčastnila jízdy ve speciálním vlaku z Prahy do Londýna, která připomínala Nicholase Wintona a 70 let od jeho záchranné akce.