Martin Stöhr

Martin Stöhr v polovině 90. let vystudoval český jazyk a výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a stal se zpočátku externím a poté stálým redaktorem brněnské literární revue Host. Pracuje také jako redaktor poezie stejnojmenného nakladatelství. S manželkou navíc založil edici MaPa, v níž vlastním nákladem vydávají knihy českých básníků. Jeho publicistické texty vyšly či vycházejí například v periodikách Akord, Aluze, Literární noviny, Souvislosti, Tvar aj. Skutečnost, že Stöhrův pracovní i osobní život je spojen s Brnem, se otiskla také do jeho vlastní poezie. První dvě autorovy básnické sbírky Teď noci (1995) a Hodina Hora (1998) odkazují na jeho blízkost s generací spirituálně orientovaných básníků 90. let sdružených kolem časopisu Host. Následující sbírkou Přechodná bydliště (2004), za kterou získal Cenu Jana Skácela, se přihlásil k poezii Pavla Blatného, ubylo zde však křesťanských motivů a k religiozitě zaujímá autor spíše polemický postoj. Podobná poetika se objevuje také ve čtvrté sbírce Smích ze snu (2012). Název poslední sbírky Užitá lyrika (2020) evokuje každodennost jako hlavní linku milostných, spirituálních, vzpomínkových či reflexivních básní, které zde najdeme. Jako jeden z nejvýraznějších českých básníků současnosti obohacuje Martin Stöhr brněnské kulturní klima a zvyšuje jeho poetický potenciál.